Akademický malíř Pavel Procházka se narodil v roce 1965 v Brně. V letech 1980–1984 studoval na Střední umělecko-průmyslové škole v Brně. Po absolvování střední školy nastoupil na Akademii výtvarných umění v Praze, kde navštěvoval ateliér krajinomalby Doc. Jiřího Karmazína (1985–1990) a prof. Františka Hodonského (1990–1991). V letech 2008 až 2010 absolvoval diplomovou prací v oboru restaurování nástěných maleb a sgrafit u prof. Karla Strettiho, akad. mal. v rámci celoživotního vzdělávání.
Tvorba
2018–2019
2017 – Moravské příběhy
2014–2016
2008 a starší
Výstavy
Samostatné výstavy
- 2018 „Moravské příběhy“ – Galerie Milana Zezuly, Městské divadlo Brno (pozvánka na vernisáž)
- 2017 „Moravské příběhy“ – Galerie VEDNEVNOCI, Hodonín
- 2016 „Život uprostřed památek a obrazů“ – Galerie CAFFE, Národní památkový ústav Brno
- 2011 „Akvarely“ – Galerie Výheň Jihlava
- 2010 „Zahrada“ – Galerie Primavesi Olomouc
- 2009 „Obrazy“ – zámek Chotěboř
- 2007 „Zákoutí Krajiny“ – Galerie Celebris, Hradec Králové
- 2006 „Krajina“ – Hofmannův dům Brtnice
- 2004 „Krajina a světlo“ – Galerie Primavesi, Olomouc
- 2001 „Obrazy“ – Galerie Výheň, Jihlava
- 1997 „Obrazy“ – Státní hrad, Lipnice nad Sázavou
- 1996 „Obrazy“ – Stará radnice, Žďár nad Sázavou
- 1995 „Obrazy“ – Státní hrad , Lipnice nad Sázavou
- 1995 Klub SVU, Mánes, Praha
- 1995 „Úly a krajiny“ – Representační prostory Královopolské a.s., Brno
- 1994 „Krajina“ – Středoevropská galerie, Esztergom, Maďarsko
- 1994 „Krajina naproti“ – Galerie mladých Brno
- 1993 „Krajina“ – Klášter na Starém Brně
Společné výstavy
- 2013 „Obrazy“ – Galerie Slavonice
- 2005 „Malý formát“ – malířské sympozium v Hodoníně
- 2002 „Obrazy“ – Galerie Slavonice
- 2001 „Výtvarná Vysočina“ – Oblastní Galerie Vysočiny, Jihlava
- 2000 Státní zámek, Zlín
- 1999 „Karel a Tomáš Rossí a Pavel Procházka“ – Stará radnice, Žďár nad Sázavou
- 1997 „Mladé setkání“ – Karmeliterhof, St. Pölten, Rakousko
- 1996 „Položená osmička“ – „Slavnosti jeřabin“, Žďár nad Sázavou
- 1996 „Mladé setkání 96“ – Galerie výtvarného umění, Hodonín
- 1995 „Položená osmička“ – Dům kultury Leoše Janáčka, Havířov
- 1994 Mezinárodní malířské sympozium – Šternberk, Olomouc
- 1994 „15 a jedna z TT klubu“ – Galerie mladých, Praha
- 1993 „Mladé setkání 93“ – Galerie výtvarného umění, Hodonín
- 1993 „15 a jedna z TT klubu“ – Znojmo, Boskovice
- 1992 „Velký formát“ – Valtice, Uherské Hradiště, Kroměříž
Restaurátorské práce
Život uprostřed památek a obrazů
Výběr z restaurátorských prací
- 2015 Slavonice Dačická 449 – fasáda, historické omítky a malby
- 2015 Sokolovna Telč – sgrafito- Antonín Václav Slavíček
- 2014 Jihlava, hotel Zlatá hvězda – sgrafito
- 2014–2015 Nová Říše, kaple sv. Anny – nástěnná malba
- 2014 Havlíčkův Brod, radnice – nástropní malba
- 2012–2015 Humpolec, Synagóga – nástěnné malby a nápisy
- 2012–2013 Polná, Rabínský dům – nástěnné malby
- 2012–2013 Jihlava, Lidová škola umění – dřevěné malované stropy
- 2012–2013 Třebíč, zámek – nástěnné malby
- 2011 Jihlava, Nájemní dům Hamilton, Lazebnická ul. – nástěnné malby
- 2011 Jihlava, Brněnská ul. – nástěnná malba
- 2010 Humpolec, toleranční kostel – kazatelna
- 2009–2010 Herálec, zámek – nástěnné malby
- 2009 Nedvědice – nástěnná malba na fasádě domu
- 2009 Velké Meziříčí, náměstí – sgrafito
- 2008 Stařeč, kostel sv. Jakuba – sgrafito, nástěnná malba, omítky
- 2007 Jihlava – restaurování dřevěných malovaných stropů z roku 1599
- 2004–2006 Jihlava, radnice – restaurování nástěnných maleb
- 2005 Hybrálec, Kaple sv. Anny – restaurování nástěnných maleb
- 2003 Brtnice, Hoffmanův dům – restaurování nástěnných maleb ve II. NP
- 2002 Jihlava, Hluboká 1 – restaurování barokních nástěnných maleb
- 2002 Slavonice, Dačická 449 – restaurování renesančních nástěnných maleb
- 2002 Slavonice, Horní náměstí 525 – restaurování renesančního sgrafita
- 2001 Bystřice nad Pernštejnem, Pivonice kaple sv. Anny – restaurování barokních maleb
- 2000 Valtice, Rendez- Vouz – restaurování klasicistních nástěnných maleb
Z vernisáží
Život uprostřed památek a obrazů
Vernisáž obrazů Pavla Procházky, Brno, 19. 4. 2016.
Název této výstavy odpovídá na otázku kde: uprostřed památek a obrazů. Je to odpověď na otázku, kde se Pavel Procházka pracovně pohybuje. Restauruje památky, které si to zaslouží a už to potřebovaly (a někdo se odhodlal do jejich záchrany investovat), a na druhém konci je malířská invence zachycující krajiny, zahrady a v nich tu a tam figurální motivy.
Jsou tu však i jiné památky. Ty, které malíř nerestauroval, ale navštívil a shlédl a ony se na jeho obrazech objevují přetvořené do motivů krajiny, barev, světla a stínu.
Pak jsou tu památky rodinné, vzpomínky a zážitky z dětství. A památky rodové – Pavel navazuje na dávné tradice, s nimiž jsou svázány životy jeho (a našich) předků: křesťanské dědictví v provedení pestré katolické zbožnosti, spjaté s barevností někdejších moravských lidových zvyků a architektury, a je tu zastoupena i strohá evangelická a bratrská zbožnost usilující o vnitřní pravdivost. Ty motivy nejsou na obrazech přímo vysloveny, jsou tu jen v náznacích. Malíř nemaluje jen to, co vidí, ale i to, co prožívá.
Člověk si v navazování na odkaz těch, kdo tu byli před námi a vedli všelijaké životní boje, uvědomuje svoje místo na světě, v dějinách, v krajině lidského ducha, a začíná do větší hloubky rozumět tomu, kdo vlastně je a jaké je jeho místo v Nkrajině tady na zemi pod nebem. Žijeme svůj život uprostřed památek. Ale nežijeme včera: památky a vzpomínky zpřítomňují něco, co bylo, ale my žijeme teď a své porozumění sobě samým a světu se pokoušíme nějak pojmout a vyjádřit. Životní boje, lásku, pravdivost a um svých předků nepoztrácet pod tlakem dotírajících stresů, pokušení, přízemní povrchnosti a tupé spotřeby.
Úžas nad krásou a bohatstvím toho, v čem žijeme, co jsme zdědili a co bychom měli předat dál, se dá vyjadřovat třeba obrazy. Nejen na moment, ale napořád: však taky Pavlovy obrazy vlastně nemají rámy, protože přes místa, kde byste čekali rám, se barvy přelévají, jako by měly chuť pokračovat dál do prostoru.
Obrazem se dá vyjádřit úžas nad krásou a bohatstvím nejen toho v čem, ale hlavně pro co a k čemu žijeme. Není to celá krajina (celý životní příběh), jen výseč, žádný panoramatický pohled – je to pozvánka, abyste do toho úžasu i vy vstoupili a přidali se. Tak to prosím udělejte. Něco tu malíř vyjádřil, ale teď už si obraz žije vlastním životem a zve vás k rozhovoru, k pokoře, k radosti, k pravdivosti v životních zápasech, kterým se dnes ani zítra nevyhneme.
Já už teď zmlknu a vy, prosím, na sebe ty obrazy nechejte působit, dopřejte jim slovo, prostor a čas a hned jim je neberte. Třeba vám to setkání přinese něco, co jste potřebovali.
Jan Keřkovský
Krajiny
Vernisáž obrazů Pavla Procházky, Hofmannův dům, Brtnice, 10. 8. 2006.
Podívejte se na fotku nějaké krajiny, prohlédněte si ji a možná zalitujete, že objektiv zachytil tak málo: z panoramatu zbyl jen zúžený pohled, trochu zkreslující a jaksi neúplný. Krajiny Pavla Procházky jdou ještě dál: Neukážou Vám les, ale pozvou Vás dovnitř. Vstupte! Odkud se malíř přesně díval a kam vlastně? To není důležité. Důležitá je pozvánka, ať se přidáte na cestu lesem, městem, polem. Není na těch obrazech zrovna přelidněno, nikdo Vás nebude rušit, ten svět je Váš. Ani malíř Vás nedoprovodí: Teď už jsou jeho tehdejší pocity lhostejné, teď už jsou důležité ty Vaše.
„Pane, co je člověk, že na něj pamatuješ?“ píše se na jednom místě v Bibli. „Když vidím, co všechno nám dáváš, nestačím ani žasnout.“
Visí tu na stěnách pozvánky k úžasu. Ne nad malířskou technikou a volbou témat a barev (i to můžete, chcete-li), ale k hlubokému vnitřímu úžasu nad darem života. K vnitřnímu bohatství, které se ve Vás třeba rozezní, dopřejete-li mu k tomu čas a klid.
Není důležité, co z těch obrazů slyším já, není důležité, co si o nich kdo myslí, vlastně není důležitý a ni původní záměr jejich autora. Důležitá je pozvánka na cestu k úžasu, vstupte, není tam přelidněno, ten svět je na chvíli Váš.
Každý z těchto obrazů se jednoho dne narodil a chystal se (dlouho nebo krátce) na svou cestu životem. To aby s Vámi uměl zapřist rozhovor, jak to hudba či obrazy dovedou. Možná Vám řekne něco jiného než mně; a možná Vám řekne něco jiného, než malíř chtěl. Na tom nesejde, jen vstupte, teď je ten svět na chvíli Váš.
Přijměte tiché pozvání a vstupte, třeba Vám – kéž by – tohle setkání přinese něco, co jste pro duši docela potřebovali.
Jan Keřkovský
Kontakt
Pavel Procházka, akad. mal.
Střížov 105
588 22 Luka nad Jihlavou
telefon: 605 836 425
e-mail: pavel@prochazka-pavel.eu